Deset vůní Srí Lanky

Po předchozím šíleném nápadu s cestou do Singapuru měl navazovat výlet na Srí Lanku, jak jinak, než za akční cenu a s šíleným itinerářem. Po drobných komplikacích a změnách jsem nakonec musel na pár dní zpět do česka, srazit horečky z předchozí cesty a hurá se ohřát na Srí Lanku. Taky mě lákala společnost Saudi Arabia Airlines, mezistop v Jedáhu v Saudské Arábii a poslední segment na Srí Lanku  možnost vyzkoušet si druhé největší dopravní letadlo na světě – Boeing 747, tzv. Jumbo.

Po krátké prohlídce Říma jsme tedy vyrazili na letiště k odbavení Saudi Arabian Airlines, nového člena Sky Teamu a díky věrnostnímu programu Delty i se 100% načtení mil za proletěné segmenty. To jistě každého sběrače potěší a po předchozí cestě do Singapuru za stejných podmínek už to je skoro na stříbrnou kartu u Delty. Očekával jsem docela luxus, něco ve stylu Emirates a nebo Qataru. Cesta Airbusem A320 z Říma do Jedáhu tomu i nasvědčovala. Špičkový servis, špičkové dvě jídla (včetně kovových příborů) a příjemné vybavení letadla. Nicméně staré sešlé Jumbo 747 následného letu mě vysloveně zklamalo. Vybavení otřesné, IFE většinou nefunkční s otřesnou grafikou a samozřejmě vše jen po zaplacení. Ani opěrky na hlavu nedržely. Ještěže to bylo jen zhruba 5 hodin cesty, ale opravdu jsem toto od takovéto společnosti nečekal.

Nicméně jsme na Srí Lance. Okamžitě po příletu obrovský teplotní šok, přecejen nějakých 35 ve stínu z předchozích cca -5 v Evropě, to byl docela šok. Přejeli jsme tedy co nejrychleji Tuk Tukem (místní motorovou Rikšou) na pláž do nedalekého Negomba. Tam jsme začali poznávat místní zvyky a také tzv. Beach boys, kteří neustále něco nabízeli. Nicméně turisti, jako by se vytratili. Očekával jsem přeplněné pláže, místo toho pár zoufalců, co si odskočilo se vykoupat do moře a zpět na hotel. Jeden místní, celkem obstojně anglicky mluvící prodavač čehosi si k nám přisednul do stínu a začali jsme vykládat o Srí Lance, o místní vládě, kterou nikdo nemá rád a neustále zvyšuje různé poplatky a taxy a dělá Srí Lanku méně zajímavou pro turisty. Taky nám dal rady na cesty, kam se máme vydat apod. A co bylo nejneobvyklejší – nic za to všechno nechtěl. To pro další zkušenosti z cest po této zemi bylo nakonec velmi cenné zjištění, jelikož snad nikde jinde už jsme se s tímto přístupem nesetkali. Všichni místní vidí bělochy jako bohaté turisty, na kterých chtějí vydělat peníze a nabízí jim cokoliv za neobyčejně přemrštěné ceny. Oficiální ceny rozdílné pro turisty (cca 5-10x vyšší) a pro místní, to už snad nemá cenu ani komentovat. Srí Lančani nejsou rozhodně zlí, to ne, cítili jsme se celou dobu bezpečně, ale touhu prodat jsme v jejich povaze pocítili dostatečně.

Z Negomba jsme se chtěli dostat na další den do slonního syritčince Pinnewalla, kde jsme se těšili mimo jiné i na to, že by tu měla být možnost se jít koupat do řeky se slony, drbat je, krmit mláďata a podobně. Na rady místních jsme se vydali místním malým klimatizovaným (dražším) autobusem do města Kurunegala a druhý den ráno autobusem do vesničky Kegalla a tady jsme přestoupili na další autobus, který nás zavezl tam, kam jsme potřebovali. Vypadá to dost náročně, natož druhý den po příjezdu, kdy jsme ještě ani časově, ani teplotně nebyli srovnaní, nicméně zvládli jsme to lépe, než jsme čekali. Ovšem po příjezdu do slonního syrotčince první překvapení - vstupné asi 2300 Rupií (přes 400 Kč) a vevnitř ochotný personál, který nás pořád chtěl fotit se slony. Ano, ale za peníze. Ani 100 Rupií jim nebylo dost, tak jsem se na ně sprostě vykašlal. Z koupání v řece se slony taky nic nebylo, přehání se ráno a večer, což jsme akorát stihli, jenže tam je tolik lidí, že do řeky už se s nimi nechodí, jen se na ně kouká.

Po nabažení se slonů jsme pokračovali autobusem do Kandy - bývalého hlavního města, kde je známý budhistický chrám se zubem Budhy. Chrám je u krásného jezera a celé město je posazené v horách. Krásné místo, jedno z nejznámějších turistických míst na Srí Lance. Vstupné do chrámu tomu i nasvědčovalo - asi 2000 Rupií pro turisty, asi 200 Rupií pro místní. Nicméně jsme jednou tu a byla by škoda sem nejít. Padal večer a bylo třeba myslet na ubytování. První večer jsme našli bydlení za 1800 rupií ve velkém pokoji v hotelu, tady jsme chápali, že to bude asi víc, ale dal jsem limit 2500 Rupií a rykšáku hledej. Řidič Tuk-Tuku opravdu hledal a objížděl s námi hotel po hotelu, než se mu to podařilo, včetně internetu. Sice to trvalo, ale bylo to v kopci naproti jezeru a pokojík byl dostatečný, s vlastní koupelnou a hlavně potřebnou sítí proti hmyzu na posteli.

Druhý den ráno jsme se vydali na cestu k autobusu do městečka Nuwara Eliya, kde jsou čajové plantáže a je to hlavně v horách, takže bychom se mohli konečně zbavit toho hrozného vedra! A bylo tam opravdu příjemně. Hned na zastávce autobusu nás odchytl vyjímečně dobře anglicky mluvící člověk, který nám za 2000 Rupií byl ochoten pronajmout pokoj (prostě jsem řekl, kolik chci platit a jestli to je schopen splnit, ať nám to ukáže) v jeho domě nedaleko autobusového nádraží. Bylo to kolem poledne, takže to bylo super, nemuseli jsme celý den tahat batohy s sebou. Odpoledne jsme šli po městě, vyjeli si místním autobusem se školáky do vedlejší vesnice kouknout se na čajové plantáže (vystačili jsme si sami, bez cestovky, které to tu organizují ve velkém) a dokonce ve fabrice byla i možnost podívat se tuším za 1000 Rupií na výrobu, což jsme nakonec s díky odmítli.

Večer jsme dost dumali, kam pojedeme další den. Nechtělo se nám dolů z hor, chtěli jsme do národních parků Yala National Park a nebo Udawala NP, ale všude je třeba vzít si džíp s průvodcem (asi 6000 Rupií) a ještě vstupné do parků (3000 Rupií/osoba). To nás dostatečně znechutilo, navíc díky Lonely Planet a radám od místních jsme zjistili, že nic super extra tam čekat nemusíme. Vydali jsme se tedy radši vlakem, což byl další super zážitek, do Horton´s plains národního parku. Bylo to asi jen 3 zastávky vlakem (Pattipulla), ale jízda byla skutečně super, s nádhernými výhledy do krajiny pod námi, čajové plantáže, políčka a malé vesničky. Společně s námi jelo mnoho turistů, ti ale jeli až na konečnou do dalšího budhistického známého města Badulla. Myslím, že to opravdu stojí zato. Nicméně my se taky chtěli trošku projít a proto jsme vystoupili ve vesničce Pattipulla a pěšky vyrazili nahoru ke vstupu do národního parku Horton´s plains. Míjelo nás opravdu mnoho aut s turisty, kteří byli ochotni dát cca 5000 Rupií za vyvezení se. My v rámci procházky se trmáceli asi 3 hodiny vzhůru do kopce, kde jsme byli už na konci tak nabažení, že jsme skončili u brány do národního parku, pokecali se střážcem, který říkal, že tam ani nemáme chodit, že bude špatná viditelnost, že to chce ráno, a že oni do národních parků ani nechodí, byť to mají levnější, ale stále je to šíleně drahé.

Slezli jsme tedy zase dolů a chytili si vlak (zní to tak jednodušše, ale jedou tu asi 3 denně) zanedlouho do Colomba. Bylo to takové dost rozhodnutí narychlo, původně jsme chtěli pokračovat autobusem dál na jih, ale vlak ráno se nám tak zalíbil, že jsme v 17 hodin nasedli na vlak a jeli až do 22:30 směr Colombo (opět zpět přes Kandy). Tam se nás po cestě rozespalé, unavené, ztracené ve velkoměstě, ujal nějaký kluk s kamarády, co dělal jako kuchař v místní restauraci, co s náma jel vlakem z Kandy. Pomohl nám sehnat ubytování (1500 Rupií za pokoj, nejlevnější, co jsme kde měli) a my přestože to byla opravdu malá místnost bez oken a s výstavním švábem v koupelně, brali jsme to všema deseti.

Druhý den ráno jsme šli zase na vlak a pokračovali dále na původně zamyšlený jih do města Galle, které  nám místní doporučovali. Vlakem jelo tolik lidí, že jsem sám asi hodinu musel stát v uličce a ještě se mezi náma proplétali prodavači s košíkama s různýma smaženýma plackama, sladkostma, vodou, ananasem, oříškama, apod. Cesta byla nekonečná, snad 4 hodiny, ale druhá polovina už byla po pobřeží, takže jsme koukali aspoň na oceán, navíc už si pár lidí vysedlo, hlavně na Hikkaduwě, kde jsou pověstné pláže pro turisty na šnorchlování, slunění a potápění. Tam jsme plánovali jet ale až úplně nakonec, po cestě nazpět z Galle.

Galle je velmi staré, menší a pěkné městečko na jihu, kde je vyjímečný především jejich Old Town, který se skrývá za hradbami u moře. Je tu možnost si projít staré uličky, projít po pobřeží s možností plavání, vycházka k majáku.

Ještě tentýž den večer se přesouváme do Hikkaduwy, autobusy Galle-Colombo jezdí opravdu každou chvilku a je to rychlejší a jednodušší, než vlakem. Cesta trvala asi půl hodinky. Tady jsme díky jednomu slovinci sehnali super ubytování za 2500 Rupií na noc, ale měli jsme to se sítí proti hmyzu, větrákem, super koupelnou i s teplou vodou! a také s milým panem domácím a paní domácí, kteří teda moc anglicky neuměli, ale smáli se celou dobu. Nachystali nám i kokos, když jsme měli žízeň, čaj, apod. Bylo to až na konci městečka u železniční stanice, tedy ne na hlavní ulici nebo u pláže, ale to nám nakonec ani moc nevadilo, protože jsme alespoň mohli chodit do místních jídelen na super místní speciality místo turistických restaurací. Po cestě na pláž člověk prošel alespoň kolem obchůdků se suvenýry, nakoupil vodu, banány (těch už jsme nakonec byli dobře přejezení).

Dobrým zážitkem byl chlápek, co chodil po pláži s opicí na rameni a pytlem na zádech. Když se někdo začal zajímat, hned mu dal opici na vyfocení a chtěl peníze. Na to skočili i rusáci, vedle nás ležící. Potom z pytle vytáhl velkého hroznýše, sranda na chvíli ustala, ale za chvilku už bylo zase slyšet spouště objektivů. No a nakonec ze stejného pytle vytáhl slaměnou krabici, dost pofiderně zabalenou a jakmile nadzvedl víko, vyskočila rozježená kobra indická. To už byl srandy konec, rusáci zaplatili a chlápek spokojen šel dál.

Taky nás pořád lákali na potápění a nebo šnorchlování alespoň ke skálám nedaleko pobřeží. Nakonec jsme říkali, že to zkusíme, po usmlouvané ceně za 3500 Rupií nás vzali na minikánoi a jelo se. Hodinku jsme šnorchlovali a něco bylo i vidět. Chce to ale ráno, max. dopoledne, odpoledně už to je horší. Něco jsme viděli, pro někoho to asi je zážitek, my byli ale celkem zklamaní. Když to porovním s tím, co je běžně v Egyptě a nebo co jsme viděli na Hawaii, je to fakt nic moc...

Navečer jsme jeli autobusem zpět do Colomba, protože další den nás čekal odlet. Cesta v pohodě, ale zase to byly asi 3 hodiny jízdy. Na autobusovém nádraží v Colombu jsme našli nějaký hotel či ubytovnu, kde byla cena 3500 Rupií. Když jsem se moc netvářil, nahodil 3000 a když jsem řekl, že máme jen 2500 a že teda asi půjdeme hledat dál, dostali jsme super deal 2500 rupií za normální pokoj hned u tržiště a autobusáku, kde teda ale pozdě do večera byl hluk a už snad ve 4 ráno začali hlásat a vyhrávat z rozhlasu hned vedle. Nakonec autobusem s přesedáním ani nevím kde na letiště a hurá opět do Saudské Arábie a domů.

Celkové hodnocení: 6 z 10ti

Úroveň angličtiny: 3 z 10ti